Podle staré erbovní pověsti (citované Ing. Josefem Vichrem z Kraselova u Strakonic), která se vyprávěla téměř až do konce XIX. století, dosadil kdysi majitel vacovského panství do nově vybudovaného mlýna na potoce pod Přečínem staršího zkušeného a poctivého mlynáře, jenž v mládí jako sluha rytíře poměrně hodně cestoval a mimo jiné v jakémsi válečném tažení utrpěl vážnější poranění levé ruky, díky kterému si vysloužil přezdívku Krchnička.
Díky vojenské kariéře patřil mlynář k dobrým střelcům z kuše, což s oblibou využíval při častém lovu zvěře. Jednoho dne roku 1356 pronásledoval srnu, která se viditelně obtížně pohybovala; jak mlynář zjistil, příčinou byla divoká kočka větší než rys, která se zakousla do jejího hřbetu. Mlynář těžce zraněnou srnu zastřelil, ale kočka utekla.
Druhého dne se mlynář vypravil znovu do stejných míst (zvaných v Dobrši) a zmíněnou kočku objevil právě ve chvíli, kdy se z koruny mohutného buku chystala skočit na pod stromem spícího muže, který - ač velmi dobře ozbrojen (lukem i zjevně drahým mečem) - v dané chvíli jednoznačně neměl šanci vražednému útoku zvířete uniknout.
Když mlynář obrovitou kočku již ve skoku zabil, rytíř se probudil a na svého ozbrojeného zachránce s mečem v ruce zaútočil; mlynář se naštěstí s úspěchem nejen ubránil, ale nakonec díky mrtvé šelmě rovněž prokázal svoji zásluhu.
Vyšlo najevo, že spícím šlechticem byl český panovník Karel IV., který (dnešní terminologií řečeno) "vykonával stavební dozor" při budování nedalekého královského hradu Kašperk a ve volné chvíli si na svém černém koni vyrazil na lov, přičemž záhy zabloudil a následně unaven usnul.
Za záchranu života se král mlynáři odměnil tím, že mu daroval okolní území a udělil predikát Kočka z Dobrši (poněmčeno na Kotz z Dobrze) i erb se zlatým mlýnským kolem.
Odlišnou verzi pověsti obsahuje pod názvem Jak se stal mlynář šlechticem kniha Františka Lva Jihočeské pověsti, kterou v roce 2001 vydalo naklatelství Agave v Českém Těšíně.
V tomto případě je příběh zasazen do doby po smrti knížete Boleslava II. (r. 999), kdy o český trůn kromě Boleslavových synů Boleslava III. (Ryšavého), Jaromíra a Oldřicha soupeřli také Piastovec Vladivoj (vládl v letech 1002-1003) a polský kníže Boleslav Chrabrý (českým knížetem 1003-1004) - jelikož ústřední postavou je podle této verze kníže Oldřich, jedná se konkrétně o období mezi 12. dubnem 1012 (kdy vyhnal staršího bratra Jaromíra ze země) a 9. listopadem 1034, kdy zemřel.
Opět šlo o epizodu během lovu, ale tentokrát se český panovník dostal do nebezpečí v důsledku pádu s koně, kterého splašil velký kanec, jenž proti němu nečekaně vyrazil z houští. Přítomný mlynář Koc knížete podle očekávání zachránil, načež ho Oldřich na místě povýšil do šlechtického stavu a daroval mu okolní kraj. Když však mlynář celkem logicky námítl, že jeho nobilitaci nebyl přítomen žádný svědek a tudíž mu nikdo jeho rytířský titul neuvěří, rozhodl se Oldřich zabité zvíře sníst následujícího dne přímo ve mlýně.
O den později kníže se svou družinou do mlýna skutečně přijel, předloženou porci pečeného kance zkonzumoval a své rozhodnutí stran Kocova povýšení veřejně potvrdil tím, že mu udělil erb se zlatým mlýnským kolem v modrém poli.