Z latiny pocházející termín fideikomis (= svěřenství) byl používán pro nemovitý majetek, podle uznávané právní normy dále nedělitelný, který tak snadněji přetrvával ve vlastnictví jednoho šlechtického rodu. Dědicem fideikomisu, jehož rozsah potvrzoval panovník, býval zpravidla nejstarší mužský potomek. Fideikomis mohl být zrušen jen se souhlasem panovníka, který byl nutný i k prodeji jakékoliv jeho části.