Mikuláš Dačický z Heslova

Portét Mikuláše Dačického z Heslova

Pocházel z početné rodiny kutnohorského měšťana Ondřeje Křivoláčka, zvaného "Dačický", jenž koncem života získal roku 1571 dědičný přídomek "z Heslova". Jeho erb navazoval na erb zámožného kutnohorského rodu Práchňanských, z jehož poslední generace pocházela Mikulášova matka.

Erb šlechtického rodu Dačických z Heslova

M. Mysliveček: Erbovník (Horizont 1993)

Právní a literární vzdělání získal Mikuláš Dačický v kladrubském klášteře, kam byl dán na vychování.

Od roku 1577 žil Mikuláš Dačický, jako jediný mužský potomek svých rodičů, trvale v Kutné Hoře. Dědický podíl mu umožňoval, že se nemusel věnovat výdělečné činnosti. Až do zralého věku proto žil velmi nevázaným životem dobrodruha, což opakovaně vyústilo v soudní spor, z nichž nejzávažnější probíhal na základě toho, že Dačický roku 1582 po hádce v opilosti probodl Novohradského z Kolovrat.

Po uzavření sňatku v roce 1590 začal Dačický měnit svůj způsob života, účastnil se důlního podnikání a zajímal se o memoárové zápisky předků z matčiny strany vedené již od doby Vladislava II, tj. od XV. století. Všímal si přitom událostí v naší zemi i mimo ni.

O tom, že se jistých zlozvyků z mládí nikdy nezbavil, svědčí fakt, že ještě v roce 1599 byl obžalován pro výtržnictví ("neslušné se v hospodách chování a svádění ženských").

Dílo Dačického se uchovalo pouze v rukopise a vydáno tiskem bylo až mnohem později (v letech 1878 a 1902).

Jedná se především o jeho Paměti z let 1610 - 1626 s podtitulem Kronika rodu Dačických a Kutné Hory let 1278 - 1571, představující pásmo autentických zápisků členů jeho rodu, jež zaujímá přední místo v české memoárové literatuře (nejvíce pozornosti věnoval událostem v Kutné Hoře), při čemž při psaní textu využíval jak vlastní zkušenosti, tak tehdejší úřední písemnosti a dobové noviny. Poslední zápisy z 20. let XVII. století jsou v důsledku tehdejšího pobělohorského rekatolizačního násilí laděny výrazně vlastenecky.

Druhým jeho známým dílem je Prostopravda (z roku 1620), satirická básnická sbírka, v níž se Dačický zaměřil především na římskou církev a měšťany, a třetím Tragédie masopusta, básně ve formě dialogu, určené k masopustním hrám.

| nahoru |