Termínem zvod se označovala exekuce domu jako náhrada za neuhrazený dluh. Aby vůbec bylo možno ručit majetkem, musel věřitel požádat o pomoc rychtáře, který jej na základě předložení dlužního úpisu uvedl v držení nemovitosti (= zapsal do evidence), což věřitele opravňovalo k převzetí klíčů od původního majitele. Věřitel však nesměl dům hned poté prodat; mohl ho po dobu jednoho roku pronajímat (přičemž nájemcem mohl být i samotný dlužník), a teprve když zisk z nájmu na uhrazení pohledávky nestačil, získal věřitel právo nemovitost prodat s tím, že částku, přesahující výši dluhu, vyplatil původnímu majiteli.