Vladycký rod Přechů z Čestic, sídlící od konce XIII. století v Česticích u Volyně, byl příbuzný s vladyky Hodějovskými z Hodějova a stejně jako oni užíval erbu se stříbrným kaprem (v obvykle kosmé, poněkud prohnuté poloze) na modrém štítě.
Podle obdobné erbovní pověsti, jaká se traduje rovněž v souvislosti s původem rodových znaků pánů z Choustníka (zlatý žebřík) či Malovců z Malovic (polovice zlatého koně), získal i Bernart Soběslavic (údajně společný předek Přechů z Čestic i Hodějovských z Hodějova) svůj erb od krále Vladislava I. za zásluhy během obléhání Milána roku 1158. Zatímco žebřík měl symbolizovat statečné zdolání milánských hradeb a přepůlený kůň neohrožený vpád do obleženého města i riskantní návrat s bohatou kořistí (padající mříž městské brány přeťala koně v půli, těsně ja jezdcovými zády), měl erb s kaprem navždy připomínat, že jeho první nositel dokázal pro české vojsko nalézt brod přes dravou řeku. Zajímavou shodou okolností byly symboly všech tří zmíněných rodů zobrazovány v modrém štítě.
Původně křestní jméno Přech bylo u mužských potomků vladyků z Čestic tak časté, že se postupem času stalo v podstatě jménem rodovým. Příslušníci vladyckého rodu Přechů z Čestic se často psali podle lokality, kde sídlili (viz např. Václav Přech z Doubravice).
Posledním mužským členem rodu byl Přech VIII. (+1570), syn Štěpána Přecha z Čestic na Lčovicích a Smečně, avšak nikoli z čestické, nýbrž ze lčovické linie (psal se "na Lčovicích a Vacově"). V roce 1533 prodal Hodějov, o deset let později přikoupil několik vsí na Vimpersku a roku 1553 se stal hejtmanem bechyňského kraje. Čestice zdědil o tři léta později (1556) po svém příbuzném Vilémovi, který zemřel bezdětný. S manželkou Alžbětou z Kalenic měl Přech jediné dítě, dceru Johanku, kterou provdal za Bernarta Hodějovského z Hodějova (+ 5. 5. 1595). Když i Johanka, dědička čestického a lčovického panství, roku 1573 zemřela (pouhé tři roky po smrti svého otce), vyhynul tak rod Přechů z Čestic po přeslici.