Úvodní strana Historie obce a tvrze Galerie fotografií Archologický výzkum Použitá literatura Kontakty Možnost prohlídek a zakoupení turistické známkyOdkazy na spřátelené stránky prosim.org - tvorba webových prezentací Pluhův Žďár - zámek, obec, Benešovi hosting zdarma

|   Popis   |    Majitelé   |    Dějiny   |     Rod     |    Sídla   |
|   Kalenicové  |   Sádlové  |   Malovcové  |   Boubínští  |   Ježovští  |
|   Kocové  |   Lamberkové  |   Puteani  |   Jenšíkové  |   Taschkové  |   Další  |


Dějiny kalenické tvrze Hvížďalka


Lamberkové


Na základě smlouvy ze dne 23. 8. 1765 prodal rytíř Jan Hynek Koc z Dobrše Kalenice tentýž den za 28 200 zlatých knížeti Janu Nepomuku Bedřichu Josefovi z Lamberka (* 24. 2. 1737), jinak též svobodnému pánu na Orteneggu a Ottensteinu, nejvyššímu podkonímu v Kraňsku a dědičnému komořímu a nejvyššímu lovčímu v Horních Rakousech.

Erb Lamberků byl poměrně komplikovaný: knížecí čtvrcený štít obsahoval ve druhém a třetím zlatém poli původně stříbrnou (= bílou) psí hlavu se zlatým obojkem (později kráčejícího černého psa se zlatým obojkem), zatímco zbylá dvě pole vystihuje nejlépe heraldický popis: nazdél poloviční štít vpravo stříbrný (= bílý) s příčným modrým břevnem, vlevo červený (později - viz obrázek níže - byla tato pole ještě složitejší: jejich levá polovina zůstala červená, ale pravá obsahovala 2 modré a 2 zlaté vodorovné pruhy, tj. měla 2 vodorovné modré pruhy ve zlatém poli), přičemž v souvislosti s povýšením bratrů Jana Maxmiliána a Jana Viléma z Lamberka císařem Ferdinandem III. do stavu ríšských hrabat dne 10. 11. 1636 byl erb polepšen (= obohacen) vložením červeného srdečního štítku se znakem jejich matky Jany (2. 5. 1574 - 17. 8. 1644), rozené von Leiter, který obsahoval dva černé či stříbrné psy se zlatými obojky (Sedláček uvádí kompromis: jeden pes černý a druhý bílý), stojící na zadních nohou a držící zlatý žebřík se čtyřmi či pěti stupni.



Erb Lamberků

Erb Lamberků

J. Županič a F. Stellner Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české
(Aleš Skřivan ml. 2001)


Prvním členem tohoto hraběcího rodu s knížecím prvorozenstvím, který z rodného Štýrska přišel do Čech, byl Karel, svobodný pán z Lamberka. Narodil se v roce 1570 a po studiu teologie se roku 1590 stal kanovníkem a později děkanem pasovské kapituly (od roku 1598 také řezenským kanovníkem). Dne 14. října 1606 byl císařem Rudolfem II. jmenován 11. pražským arcibiskupem, potvrzeným 14. května 1607 papežem Pavlem V. Již 12. března 1607 se stal také 26. velmistrem Řádu křížovníků s červenou hvězdou a 7. 10. 1607 přijal z rukou papežského nuncia Antonína, biskupa z Gaety, biskupské svěcení. V důsledku epilepsie se však Karel z Lamberka správě svěřených úřadů příliš nevěnoval a většinu času pobýval v rezidenci pražských arcibiskupů v bývalém oseckém klášteře, zatímco pražské arcibiskupství za něho řídil opat Strahovského kláštera a od roku 1602 světící biskup Jan Lohelius (1549-1622), jmenovaný na 14. 5. 1612 biskupem koadjutorem (tj. biskupem s právem následnictví). Ještě v roce 1610 byl sice Karel z Lamberka jmenován olomouckým kanovníkem, ale císaře Matyáše už musel 23. 5. 1611 místo něho v pražské svatovítské katedrále korunovat na českého krále olomoucký biskup František Serafínský kardinál z Ditrichštejna. Karel z Lamberka pak zemřel v Oseku 18. září 1612 ve věku 49 let a temtéž byl i pohřben. Pozoruhodné je, že ačkoli zastupující Jan Lohelius byl vyhlášeným nepřítelem reformace, právě za episkopátu Karla z Lamberka vydal císař Rudolf II. 9. července 1609 majestát, jímž byla zaručena náboženská svoboda na základě České konfese z roku 1575.

Jan Nepomuk Bedřich Josef z Lamberka měl značné jmění, neboť již v té době vlastnil v Horních Rakousech statky Berg, Götzendorf a Steyr, v Tyrolech statky Kapsburg, Kitzbühel a Lembach a v Čechách panství Rabí, Žihobce a Žichovice.



Zámek Žichovice

Fotografie žichovického zámku z knihy Z. Rudy Střípky z žichovické historie
(Obecní úřad Žichovice 2002), v pozadí zřícenina hradu Rabí


Uvedená česká panství postupně v letech 1707 - 1710 nakoupil kníže Jan Filip hrabě z Lamberka (26. 11. 1651 - 20. 10. 1712), v mládí udatný voják proti Turkům, později schopný diplomat císařského dvora, který se roku 1675 stal kanovníkem v Salcburku a o čtrnáct let později (1689) biskupem v Pasově, kde nechal honosně přestavět dóm sv. Štěpána. Roku 1700 byl jmenován kardinálem a 7 let poté také povýšen do stavu říšských knížat.

V témže roce (1707) začal s výše zmíněným nákupem nemovitostí v jihozápadních Čechách, když od Jana Františka Krakovského z Kolovrat získal za 266 206 zlatých a 44 krejcarů rozsáhlé panství Žichovice, jehož součástí byly vesnice s dvory Bílenice, Damětice, Domorazy (dnes Domoraz), Dražovice, Frymburk, Ješetín (dnes Bešetín), Kejnice a Soběšice, dále vsi Bukovník, Čepice, Čimice (dnes Čímice), Damice (dnes Damíč), Nezamyslice, Nová Ves, Pohořsko (dnes Pohorsko) a Šimanov, a osamocený dvorec Záluží. Rok na to (1708) mu Jan Vilém Chanovský z Dlouhé Vsi prodal panství Rabí, k němuž patřily i Bojanovice a Budětice a konečně dne 17. ledna 1710 koupil Jan Filip i panství Žihobce, které - kvůli dluhům svého zesnulého manžela - byla přesně deset let před tím nucena v dražbě prodat Anna Františka, rozená de Maignin, vdova po podplukovníkovi Ferdinandu rytíři Iselinovi z Lanau. Žihobecké panství - kromě stejnojmenné vsi, zámku (jež dal na místě původní tvrze z dob Koců z Dobrše roku 1688 vybudovat Ferdinand Iselin) a dvora - tvořily dále vesnice Nezdice, Ostružno, Rozsedlo (dnes Rozsedly), Strašeň (dnes Strašín), Věštino (dnes Věštín) a Žďanov (dnes Ždánov) a samostatný statek Strádaly nedaleko Šimanova.

Ze všech tří panství pak Jan Filip z Lamberka vytvořil rozsáhlé dominium, které - se záměrem nechat je jako nedělitelné (tzv. fideikomisní) vložit do zemských desek (k čemuž došlo až po jeho smrti dne 9. června 1716) - následně odkázal jednomu ze dvanácti dětí svého nejstaršího bratra Františka Josefa (29. 10. 1637 - 2. 11. 1712), zemského hejtmana v Horním Rakousku a od roku 1694 nositele Řádu zlatého rouna, a jeho ženy Anny Marie Trauttmansdorffové (1642 - 21. 4. 1727), tj. svému synovci knížeti Františku Antonínovi (30. 9. 1678 - 23. 8. 1759), který měl celkem 9 dětí. Panství v jihozápadních Čechách pak zdědil nejmladší syn Františka Antonína a jeho druhé ženy Marie Aloisie, rozené Harrachové (13. 1. 1702 - 16. 5. 1775), Jan Nepomuk Bedřich Josef z Lamberka.

Posledně jmenovaný Lamberk zřejmě do Kalenic, které po koupi připojil k žichovickému panství, investoval, protože elaborát josefského vojenského mapování z roku 1769 uvádí solidní zámek se stejně postavenými budovami hospodářského dvora. Naproti tomu josefský katastr z roku 1785 uvádí pouze schematicky objekt vrchnostenského dvora č. p. 1 a dále již jen rozměry k němu náležejících zahrad (celkem 7 jiter a 194 čtverečních sáhů).



Hraniční kámen panství Lamberků

Nápis Bůh žehnej majiteli panství Žichovic na pískovci stojícím u lesní cesty
nedaleko Parýzku a dodnes označujícím hranice někdejšího panství Lamberků


Ačkoli se Jan Nepomuk Bedřich Josef z Lamberka oženil s Marií Annou, rozenou hraběnkou Trautsonovou (6. 1. 1743 - 1790), již 5. 1. 1761, jediného potomka - syna Františka Antonína Josefa Jindřicha - se dočkal až 5. 10. 1782, tedy po bezmála 22 letech manželství. V důsledku chlapcovy předčasné smrti (roku 1786 či 1787) však Jan Nepomuk zůstal bez přímých dědiců, takže když 15. prosince 1797 ve svých šedesáti letech zemřel, zanikla starší knížecí rodová linie.

Na základě stanovených nástupnických pravidel přešla proto knížecí hodnost, fideikomisní panství v Čechách (Budětice, Rabí, Žihobce a Žichovice) a statky Steyr v Rakousku a Kitzbühel v Tyrolsku na mladší bavorskou větev Kašpara Bedřicha (1648-1686) a sice na jeho pravnuka Karla Evžena z Lamberka. Kníže Karel Evžen se narodil majiteli panství v Hostinném Maxmiliánu Josefovi z Lamberka (22. 11. 1729 - 23. 6. 1792) a jeho druhé ženě Marii Johaně (*1746), rozené z Dachsbergu, dne 1. dubna 1764. Vyhlášený milovník knih a grafiky působil v dospělosti jako důstojník jezdectva v Sedmihradsku, kam byli dragouni císařské armády posíláni k potlačování vzpoury. Teprve po ukončení vojenské kariéry se jako osmatřicetiletý dne 19. 9. 1802 oženil s dvorní dámou císařovny Bedřiškou Žofií Terezií Antonií, rozenou kněžnou Oettingen-Wallerstein (* 5. 3. 1776), se kterou žil původně v rakouském Salcburku. Během deseti let (od února 1805 do dubna 1815) jim však postupně zemřelo pět dětí, což je přimělo natrvalo přesídlit do Čech.

Genius loci hřbitova v Nezamyslicích na manžele údajně natolik zapůsobil, že se do hrobky pod lodí zdejší raně barokní kaple rozhodli přenést tělesné pozůstatky) všech svých zesnulých potomků.



Kaple sv. Erazima a sv. Karla Boromejského z pohledu od kostela Kaple sv. Erazima a sv. Karla Boromejského z pohledu od hradu Rabí Náhrobek pěti dětí Karla Evžena a Bedřišky Žofie Antonie z Lamberka

Na prvních dvou fotografiích je zmíněná kaple svatých Erazima a Karla Boromejského, kterou v 1. polovině XVII. století nechal postavit Jindřich Libštejnský z Kolovrat. Lamberkové dali kapli roku 1860 architektonicky upravit, ozdobit rodovým erbem, vybavit jednotným mobiliářem z řezbářské dílny Jana Rinta (oltář, lavice, empora s motivy sv. Jiří a sv. Huberta) a z rakouského Salcburku sem přemístit některé náhrobky svých předků z XVI. století (viz náhrobek šlechtice a biskupa). Vpravo je fotografie kenotafu v kryptě pochovaných dětí:


Tím však smutný osud rodiny ještě zdaleka neskončil, neboť 11. 6. 1829, tj. 18 dní před svými 26. narozeninami zemřela prvorozená Bedřiška Vilemína Karolína (* 29. 6. 1803), provdaná hraběnka Montecucolli-Laderchi, následkem porodu dvojčat, z nichž Marie Klotilda zemřela již týden před ní, zatímco Felix Karel pouhých šest dní po své matce.

K pověsti o nepochybné kletbě rodu Lamberků pak o sedm let později definitivně přispěla tragická smrt nejmladšího Emila Antonína (* 26. 3. 1816), poručíka hulánského pluku knížete Schwarzenberga, jemuž se při lovu na vlastním panství roztrhla hlaveň pušky a způsobila mu vážné zranění ruky, jemuž po několika dnech 5. prosince 1836 podlehl.

Dědicem panství - ovšem bez Kalenic, které jeho otec Karel Evžen prodal již roku 1804 (viz Puteani) - se stal kníže Gustav Jáchym z Lamberka (21. 12. 1812 - 3. 2. 1862), v pořadí šesté a současně jediné dítě, jehož dospělosti se jeho rodiče dožili.

Jediným majitelem kalenické tvrze, pochovaným v rodinné nezamyslické hrobce, je tak Karel Evžen z Lamberka (+ 11. 5. 1831). V téže kryptě jsou uloženy i pozůstatky kněžny Bedřišky, která svého manžela přežila o pouhých devět týdnů (+ 17. 7. 1831).

| nahoru |