Dosud nezařazení příslušníci rodu Kaleniců z Kalenic
V roce 1522 (či 1552?) zdědila po Petru Lukavském z Řeneč dvůr a ves Vodokrty (jihovýchodně od původního sídla rodu Lukavice) jeho manželka Žofie z Kalenic, která je pak roku 1561 prodala Anně z Drahenic, vdově po Humprechtovi z Hrádku.
Rod Kalenických byl příbuzensky spřízněn s mnoha dalšími šlechtickými rodinami. Tak je Sedláčkem připomínána také Kateřina z Kalenic (+ 1574), která svému manželovi Jiříkovi Bechyně z Lažan a na Bernarticích (+ před rokem 1553), jenž je doložen v letech 1523 až 1534, porodila syny Adama (+ kol. roku 1597) a Jana (+ před rokem 1569, manželka Anna Chrtová ze Rtína a dcery Elišku, Markétu, Ludmilu a Evu (později provdanou za Oldřicha Radkovce z Mirovic. Na den Rozeslání sv. apoštolů (= 15. července) roku 1570 pořídila Kateřina závěť, v níž svůj díl bernartického panství odkázala vnukům (Janovým synům) Jiříkovi a Janovi. V roce 1574 byla pohřbena v kostele v Bernarticích.
Znak Bernartic
z knihy J. Čarka Městské znaky (Academia 1985)
Roku 1579 zemřela majitelka tvrze a vsi Lhotic Meduna Kalenicová z Biskupic a na Lhoticích, o níž se Sedláček domnívá, že snad mohla být vdovou po Jiříku Salavovi z Lípy.
Další v literatuře zmiňovanou příslušnicí rodu Kalenických z Kalenic je Anna Johana, provdaná za nymburského a poděbradského hejtmana Jana Obyteckého z Obytce, který za svou (patrně ne příliš významnou) účast ve stavovském povstání musel Ferdinandově koleji u sv. Jakuba na Starém Městě pražském zaplatit pokutu ve výši čtyř set zlatých rýnských. S Annou Johanou, rozenou z Kalenic, žil na svém panství v Souticích nedaleko soutoku Želivky a Sázavy (mezi Trhovým Štěpánovem a Zručí nad Sázavou), kde se jim také narodili synové Litmír Viduna František a Jan Jindřich. Zatímco jejich otec zemřel již v roce 1636, patrně výrazně mladší Anna Johana jej přežila o plných třicet let. Dědic soutického panství Litmír Viduna František Obytecký z Obytce, jenž měl za manželku Helenu Markétu Bechyňovou z Lažan a byl hejtmanem čáslavského kraje, zemřel v červnu 1671.
August Sedláček dále uvádí, že 15. 12. 1680 prodal František Jáchym Lažanský z Bukové vlásenické panství Mikuláši Měsíčkovi z Výškova (nikoli moravského Vyškova!) a jeho ženě Evě Lidmile z Kalenic.
V souvislosti s dějinami staročeského rodu rytířů Bejšovců s Bejšova, majícím ve svém erbu konkavitou dolů obrácenou zlatou podkovu v modrém poli a pocházejícím ze vsi Býšova nedaleko Týna nad Vltavou, kde se dodnes nachází tvrz ze XIV. století, je v roce 1676 zmiňována manželka některého z nich Kateřina Alžběta Bejšovcová, rozená z Kalenic.
V historii obce Slatiny, uveřejněné na jejích webových stránkách je jako majitel tamního vladyckého sídla zmiňován Václav Lev Kunáš z Machovic (syn Viléma Kunáše a jeho ženy Krystýny Marie, rozené Branišovské z Branišova), který se jako první z tohoto rodu ve Slatinách trvale usadil. Jeho choť Helena Magdalena, rozená Kalenicová z Kalenic, mu zde postupně porodila celkem šest dětí, které byly pokřtěny v kostele v Záboří, neboť nejbližší (=kadovská) fara nebyla v té době farářem osazena. Šlo o Václava Ferdinanda Šebestiána (*1691), Zuzanu Antonii (*1692), Annu Polyxenu (*1693), Ludmilu (*1695), Františka Augustina (*1698) a Jana Viléma.
Dne 29. března 1698 rytíř Václav Kunáš zemřel a byl slavnostně pochován v kadovském kostele. Jeho manželka Helena zemřela 27. července 1709 ve věku 52 let a byla pochována na témže místě. Kromě nich je zde pochován i František Augustin, který po smrti svého otce krátký čas statek spravoval, nicméně roku 1712 se dědičného majetku definitivně ujal prvorozený syn Václav Ferdinand.
Údajně posledním Kalenicem z Kalenic v dějinách byl císařský voják Jan Jindřich z Kalenic ze škvořetické linie, doložený v roce 1691, který zemřel někdy na přelomu XVII. a XVIII. století. Rod Kalenických z Kalenic tak vymřel po přeslici buď výše uvedenou Helenou Magdalenou, provdanou Kunášovou z Machovic, či Johankou Jenšíkovou, rozenou z Kalenic, sídlící v Daměnicích, která šla roku 1693 v Křtěnovicích za kmotru Polyxeně Johance, dceři Jana Jáchyma Jenšíka z Ježova nebo Kateřinou Františkou, rozenou z Kalenic, která se jako vdova po Jindřichovi Jeníkovi z Bratřic roku 1701 znovu provdala, tentokrát za Františka Ostrovského z Ostrova, ředitele mladovožického panství knížete Lobkovice.
Starokatolický kněz, genealog a historik Mgr. Alois Sassmann sice uvádí citaci starších pramenů, podle kterých tzv. Strouhovskou chalupu č. p. 28 v Katovicích získali roku 1803 Tomáš Křivánek a Kateřina z Kalenic, avšak je více než pravděpodobné, že v tomto případě šlo jen o určení místa původu zmíněné Kateřiny, než o její příslušnost k tehdy již vymřelému šlechtickému rodu.