|   Popis   |    Majitelé   |    Dějiny   |     Rod     |    Sídla   |

---

|   Kalenicové  |   Sádlové  |   Malovcové  |   Boubínští  |   Ježovští  |
|   Kocové  |   Lamberkové  |   Puteani  |   Jenšíkové  |   Taschkové  |   Další  |

Dějiny kalenické tvrze Hvížďalka

Jenšíkové z Ježova

V pátek 13. srpna 1813 (zřejmě záměrně, neboť měsíc a den se opakují i v letopočtu) se čtyřiatřicetiletá vdova po Janu Josefovi z Puteani Kateřina (*1779), rozená Weitzerová z Puchverku, znovu vdala. Tentokrát byla ve volenickém farním kostele sv. Petra a Pavla oddána se stejně starým rytířem Františkem Jenšíkem (či Jenčíkem) z Ježova na Svrabově (*1779). Za svědky jim šli příbuzní: nevěstě c. k. plukovník a rytíř řádu Marie Terezie Jan z Puteani, její švagr (= bratr jejího prvního manžela), ženichovi jeho bratr Karel Jenšík z Ježova na Svrabově.

Podle Haladova Lexikonu české šlechty pocházel původně vladycký rod rytířů Jenšíků ze vsi Ježova severozápadně od Humpolce, zatímco v Erbovníku 2 Milana Myslivečka se píše, že česká novoštítná rodina Jenčíků pocházela ze svobodnického rodu, žijícího původně na Bechyňsku, jejíž pojmenování bylo odvozeno od Velkého Ježova, ležícího 8 km východně od Mladé Vožice. Oba autoři se kupodivu shodují v popisu erbu, nesoucího na modrém štítě zlatého jelena ve skoku s nožem zabodnutým do krku. Podle Českomoravské heraldiky Augusta Sedláčka majestátem 9. února 1574 dáno (císařem Maxmiliánem II.) povolení Matouši Mládkovi a Adamovi Jenšíkovi, aby se psali z Ježova a dán jim výše uvedený erb. Na jiném místě téže publikace však Sedláček připouští, že není zcela jisté, zda byl štít modrý či bílý, nicméně jelen své barvy má hrdlo proražené mečem se zlatou rukojetí a krvácí (patrně vychází z popisu erbu v publikaci Der böhmische Adel, vydané v Norimberku roku 1885, kde je navíc upřesněno, že z rány na krku jelena vytéká šest kapek krve).

Dne 23. listopadu 1821 byl statek vložen do zemských desek jako majetek - ač dvacetileté, podle tehdejší legislativy nezletilé - dcery Jana Josefa z Puteani Karolíny (* 17. 2. 1801), nicméně správou Kalenic byl v té době pověřen jakýsi František Skalický.

V úterý 5. listopadu 1822 se majitelka Kalenic slečna Karolína z Puteani provdala za svého o tři roky staršího nevlastního bratrance (tj. syna svého tehdy již zemřelého nevlastního strýce Jana Františka Jenšíka z Ježova a jeho ženy Josefiny, rozené Machtové z Löwenmachtu na Čelině), pensionovaného poručíka Jana Vojtěcha Jenšíka z Ježova (*1794). O příbuzenském poměru novomanželů (i když z biologického hlediska příbuznými nebyli) svědčí poznámka, připojená ve volenické matrice oddaných k zápisu o sňatku: Panna nevěsta s povolením svého pana poručníka a s vrchnoporučenským povolením u cís. král. slavného země Pána do stavu manželského vstoupila.

S Janem Vojtěchem Jenšíkem z Ježova pak měla Karolína celkem čtyři dcery: Marii Karolínu (* 6. 9. 1823), Vilemínu Kateřinu Antonii (* 29. 4. 1826), Matyldu (* 5. 1. 1827) a Jindřišku (* 9. 1. 1833).

Roku 1825 uvedl správce panství František Skalický v dotazníku pro novou topografii Čech, že v Kalenicích stojí za pozornost jen noch ein kleiner Antheil eines Schlosses (ještě malá část starého zámku). O někdejším pivovaru již nebyla ani zmínka; soupis dále obsahoval jen vrchnostenský byt v přízemí, vinopalnu, hospodářský dvůr a ovčín.

Dne 16. 6. 1836 Jan Vojtěch Jenšík zemřel; patrně neočekávaně, neboť mu v té době bylo necelých 42 let a k jeho skonu podle volenické matriky zemřelých došlo v zájezdní hospodě ve vsi Willenz (dnes Bílenec) v Žateckým kraji cestou z Karlových Varů do Prahy. Pro náhlé úmrtí svědčí mimo jiné i fakt, že pohřeb se konal až 21. června, tedy 5 dní po jeho smrti, což byla na tehdejší zvyklosti neodvyklá prodleva.

Protokol katastru z roku 1837 uvádí areál č. p. 1 náležející Karolíně, svobodné paní Jenšíkové z Ježova s celkem 16 pozemkovými a 5 stavebními parcelami. Pozemkové parcely tvořila pole, pastviny, sady, zeleninové zahrady a rybník, stavební parcely pak obytné a hospodářské budovy o celkové rozloze 1 749 čtverečních sáhů. Tvrz je ve zmíněném protokolu uvedena jako starý zámek na stavební parcele č. 24 s rozlohou 27 čtverečních sáhů.

Na konci září (26. 9.) roku 1847 zemřela ve svých 20 letech slečna Matylda Jenšíková (třetí dcera Karolíny a zesnulého Jana Vojtěcha), podle citace lékařské zprávy v úmrtním listě na mořicovou zimnici z následku chybné soustavy mízní.

Na svátek sv. Anny o deset let později (26. 7. 1857) se druhorozená Vilemína Kateřina Antonia Jenšíková z Ježova ve svých jednatřiceti letech ve volenickém kostele provdala za o devět let staršího trutnovského mešťana Uffo Daniela Horna (*1817), syna Ferdinanda Horna, c. k. hlavního skladníka v Trutnově, a jeho ženy Marie, rozené Berkové z Blatné.

Dne 22. března 1860 Karolína Jenšíková ve svých 59 letech zemřela, takže v lednu 1861 zdědila statek nejstarší dcera Marie Karolína, která se pět let před tím (5. 2. 1856) vdala za osmačtyřicetiletého c. k. kapitána první třídy jízdního pluku dragounů Prince Savojského ve výslužbě Jana Jindřicha Kräutnera (* 29. 4. 1807) z Terezína, syna rovněž vojáka Jiřího Kräutnera a jeho ženy Anny, rozené Mayerové.

V den pátého výročí svatby své starší sestry (5. 2. 1861) se nejmladší dcera v té době již zesnulých rodičů Jana Jenšíka z Ježova a Karolíny z Puteani Jindřiška provdala za o 14 let staršího MUDr. Leopolda Hlaváčka (*1819), lékaře z Chlumce nad Cidlinou.

Marie Karolína Kräutnerová však svou matku přežila jen o dva roky (+ 9. 3. 1862 v pouhých 38 letech!), takže když o další dvě léta později (14. 2. 1864) zesnul i její manžel Jan Jindřich, staly se oba velkostatky (kalenický i kladrubský, kde v té době rodina žila) majetkem jejich nezletilých dětí, šestileté Františky Serafiny Jindřišky Karolíny (* 4. 10. 1857) a ani ne tříletého Jana Viléma Augusta Marii (* 14. 5. 1861), když prostřední Karolína Jana Marie Kateřina (* 15. 12. 1858) zemřela na zápal plic již 11. července 1859 v necelých sedmi měsících.

Ironií osudu všechny tři děti pokřtil a prostřední z nich (podobně jako jejich rodiče a babičku) i pohřbil v průběhu pouhých šesti let a čtyř měsíců farář P. Frantisek Šmidinger, který jako zdejší duchovní správce působil v letech 1846 až 1869 (jméno jeho bratra, vlasteneckého buditele, učitele a původně rovněž kněze Josefa dnes nese veřejná knihovna, sídlící v areálu strakonického hradu).

Zůstává přitom otázkou, kdo následně o osiřelé děti pečoval, neboť starší Františka byla za plnoletou úředně uznána výnosem Krajského soudu v Písku teprve 25. července 1879. Ze zmínky ve volenické matrice vyplývá, že na tvrzi v Kalenicích koncem šedesátých let XIX. století bydlel inženýr Státní dráhy Josef Čeněk z Wartenbergu se svojí ženou Terezií, roz. Schneiderovou, a synem Juliem (+ 29. 8. 1870 v 19 letech na TBC). Těžko říci, zda šlo o poručníky Františky a Jana nebo jen nájemce ekonomicky dočasně nevyužívaného kalenického velkostatku.

Krátce před rokem 1881 postoupila Františka svůj díl bratru Janovi, nicméně později - v důsledku Janova úmrtí r. 1892 - připadl celý statek opět Františce, v té době už provdané za rytíře Karla Taschka.

Hrobka rytíře Karla Taschka na hřbitově ve Volenicích představuje pro všechny výše uvedené, místo jejich posledního odpočinku. Jedná se o hrob, náležející původně rodu Jenšíků, neboť podle nápisu na mohyle zde byla jako první dne 29. 9. 1847 pohřbena výše zmíněná Mathilde Gentschik von Gežowa, která zemřela v době, kdy Karlu Taschkovi byly přesně čtyři měsíce.

Ve volenické matrice zemřelých je zajímavý ještě jeden zápis:

Dne 2. 7. 1905 převezeny z Karlína u Prahy tělesné pozůstatky mrtvoly Jana Kräutnera, c. k. nadporučíka a bývalého majitele velkostatku Kalenice, který dne (v textu - zřejmě za účelem pozdějšího doplnění, k čemuž již ovšem nedošlo - je vynecháno místo) 1892 v Karlíně zemřel a na tamním hřbitově pochován byl. Tělesné tyto pozůstatky pochovány byly na zdejším farním hřbitově dne 2. 7. 1905 od kaplana Vojtěcha Bárty. Povolení k převezení dáno od c. k. hejtmanství v Karlíně 27. 6. 1905, č. 29809.

| nahoru |