Zručská rodová linie Kaleniců z Kalenic
Kolem roku 1530 koupil Jan "starší" z Kalenic (patrně vnuk Oldřicha z Kalenic), působící ve službách Rožmberků, od Ondřeje Víta ze Rzavého, tvrz, dvůr a ves Nedrahovice u Sedlčan. Při tvrzi - po níž se pak psal také "z Nedrahovic" - zřídil pivovar, sladovnu a krčmu, nicméně o dvacet let později (1550) panství prodal Petru Zálužskému z Podhoří a jeho manželce Johance z Úšavy.
Půdorys přízemí a suterénu a vstupní portál jádra nedrahovické tvrze
z knihy Encyklopedie českých tvrzí II (Argo 2000)
Roku 1537 přikoupil Jan starší od Lidmily z Nového Dvora, provdané za Petra Měděnce z Ratibořic, poplužní dvůr a dvory kmecí (= selské) s krčmou v Kamenici a některé další statky s částmi vsí Boru, Úklidu a Vilína.
V Hradech, zámcích a tvrzích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je také zmínka o tom, že před rokem 1548 Jan starší z Kalenic prodal ves Dražovice s tvrzí a dvorem Břetislavu Švihovskému z Rýzmberka.
Roku 1550 koupil Jan starší ves Brníky (dnes Brnky) u Prahy, podle kterých se psal též "na Brníkách": jednalo se o panství zabavené Starému Městu pražskému za protihabsburské povstání v roce 1547 a Jan starší z Kalenic se rozhodl přebudovat na tvrz zvláštní obytné stavení ve zdejším poplužním dvoře, který však již roku 1538 koupil Martin z Nové Vsi na Moravě, a v době konfiskace tudíž Starému Městu nepatřil. Protože Martinovi synové, novoměstský řezník Martin mladší a Havel, celkem logicky odmítli dědictví po otci dobrovolně vydat, vypravil se podle autorů Hradů, zámků a tvrzí Jan starší z Kalenic do Brník v doprovodu svého ozbrojeného služebnictva a stráže Pražského hradu. Přestože zmíněný objekt byl zřejmě velmi dobře opevněn, Jan jej poměrně snadno dobyl, odbojné bratry zajal a pod hrozbou stětí je donutil ke slibu poddanství. Martin Moravec se však s výsledným stavem odmítl smířit, a proto s jedním z Janových synů Jáchymem vedl od roku 1591 soudní spor, který trval více než deset let, takže konečného verdiktu Rudolfa II., podle něhož byla žalující straně přiznána náhrada ve výši asi desetiny původní ceny, se Martinova ovdovělá manželka Anna dočkala teprve v roce 1602.
Půdorys přízemí zámečku Brnky a jeho fotografie z roku 1985
z knihy Encyklopedie českých tvrzí I (Argo 1998)
Kolem poloviny XVI. století (podle jiných pramenů již kolem roku 1526) koupil Jan starší od bratrů Viléma, Bohuslava, Václava, Petra, Chvala a Jana Růtů z Dírného Jesenici u Sedlčan, kde mimo jiné zřídil další výsadní krčmu svého nedrahovického pivovaru, ale nedlouho poté zas zmíněné panství prodal Černínům z Chudenic. Ve stejné době držel Jan starší po nějaký čas Roztoky a vsi zápisné k tomu náležité, než je od něho roku 1555 koupil JUDr. a císařský rada Ludvík Šradyn z Šorndorfu.
Krátce po smrti svého bratra Jiříka ze škvořetické rodové linie Kaleniců z Kalenic (v roce 1556) koupil Jan starší od jeho syna (= svého synovce) Adama z Kalenic (+ po r. 1615) panství Zruč, které Jiřík roku 1553 získal od Jana Černčického z Kácova, ačkoli se občas mylně uvádí, že od Jindřicha Střely z Rokyc (který však byl jeho majitelem jen do roku 1548).
Ve stejném roce (přesně 20. srpna 1556) se Jan starší z Kalenic (s novým přídomkem "na Zruči") stal purkrabím Pražského hradu, přičemž tuto funkci vykonával do 25. března 1557.
Dne 10. 11. 1558 koupil Jan starší z Kalenic od své pozdější ženy Johanky, dcery téhož roku zesnulého Oldřicha Radkovce z Mirovic, za 500 kop českých grošů polovinu panství Chřešťovice u Vltavy jižně od Zvíkova s pozdně gotickou opevněnou tvrzí, poplužním dvorem a částmi vsí Jehnědno a Dobešice (dnes předměstí Písku). Majitelkou druhé poloviny panství zůstala Johančina sestra Anna, která se provdala za Janova syna Bohuslava; dne 2. 6. 1572 od Jana staršího odkoupila za dvojnásobek původní ceny (tj. za 1 000 kop českých grošů) někdejší sestřin podíl, který pak spolu se svým ostatním majetkem značně mladšímu manželovi odkázala (viz chřešťovická rodová linie Kaleniců z Kalenic).
V relativně poklidné době druhé poloviny XVI. století nechali Kalenicové (viz Rodokmen) gotický hrad ve Zruči přestavět na renesanční zámek (viz Foto 1, Foto 2, Foto 3, Foto 4, Foto 5 a Foto 6). Právě za jejich vlády - tj. mezi léty 1557 a 1623 - byla Zruč povýšena na městečko (podle písemně nedoložené tradice roku 1561 Ferdinandem I.); snad právě při této příležitosti Jan starší z Kalenic povolil obci užívat jeho erb, jenž je znakem Zruče nad Sázavou (která je od roku 1966 městem) dodnes.
Znak města Zruče
z knihy J. Čarka Městské znaky (Academia 1985)
Roku 1574 Jan starší zemřel a zanechal po sobě kromě již zmíněných Jáchyma a Bohuslava další dva syny: Zikmunda a Hynka.
Nejstarší Jáchym (+ před jarem 1609) své bratry vyplatil (Bohuslavův díl získal 25. 1. 1574) a poté se - již jako jediný vlastník - ujal Zruče. Mimo jiné vlastnil také statky Borek, Brníky, Čenovice, Damírov, Jedlina, Kněž, Krasoňovice, Petrovice, Senetín, Újezdec a Želivec, z nichž některé opět prodal (část Damírova, Petrovice s poplužním dvorem, Senetín a Újezdec Petru Novohradskému z Kolovrat, Brníky roku 1591 Kunrátu Majerovi z Pokstorfu a Jedlinu, Kněž a Vísku 15. 7. 1608 Karlu Čejkovi z Olbramovic na Kácově).
K Janovu - snad třetímu - synovi Zikmundovi z Kalenic (+1625) se vztahuje informace o tom, že roku 1562 požádal Šimona Proxena ze Sudetů jeden ze spolumajitelů grabštejnského panství Albrecht z Donína, aby tři syny jeho Karla, Volfa a Rudolfa a při nich Zikmunda z Kalenic liternímu umění vyučoval. Sedláček uvádí i navrhovanou cenu výuky (u synů dvě kopy míšenských za čtvrtletí, v případě Zikmunda jeden a půl kopy) a soudním zápisem dokládá, že Albrecht nakonec slíbené školné v plné výši neuhradil.
K roku 1589 je Zikmund zmiňován jako poslední majitel tvrze Lipničky u Světlé nad Sázavou, kterou získal zřejmě od Jana z Lipé někdy po roce 1575 a která patrně na počátku třicetileté války zanikla, neboť v soupisu nemovitostí dalšího majitele hraběte Buriana Ladislava z Valdštejna z roku 1638 již vůbec nefiguruje.
V Pamětech Mikuláše Dačického z Heslova je mimo jiné také několik zmínek o Zikmundovi z Kalenic a jeho dceři Polyxeně: Léta 1617 - A pan Ladislav starý Hrobčický na Čestině Kostele (= dnes Čestín), vdovec, pojal k manželství pannu Polyxenu, dceru pana Zikmunda Kalenice z Kalenic. Léta 1623 - Při konci měsíce máje umřel na Čestině Kostele pan Ladislav Hrobčický z Hrobčice, letitý šedivý člověk, jenž také pro nadepsanou rebelii a pozdvižení těžkost jměl a na statek jeho nastoupeno bylo. Pozůstavil po sobě v vdovství manželky své mladé, krásné, rozené Kaleničky z Kalenic, paní Polyxeny, nejmaje s ní plodu žádného. Léta 1625 - Zabit v cestě pro peníze od vojákuov loupežných pan z Kalenice, člověk bohatý; a to jse stalo měsíce máje. Potom brzo (= téhož roku) umřel v Češtíně strejc jeho, pan Zikmund Kalenice, letitý starček.
O Hynkovi z Kalenic, posledním synovi Jana staršího, je známo jen to, že byl v letech 1587 - 1598 majitelem dvora ve Vrdech, pokud se ho netýká výše uvedená Dačického zmínka o loupežné vraždě některého z Kaleniců (teoreticky však mohlo stejně tak jít o jeho bratra Bohuslava z chřešťovické rodové linie).
Poměrně pozdě - teprve v roce 1599 - se Jáchym oženil s vdovou Eliškou Střelkou z Rokyc (Sedláček uvádí, že po své strýni Elišce zdědil roku 1618 Purkart Střela z Rokyc vsi Krásoňovice a Želivec), se kterou měl syna Albrechta (+1615) a dceru Kateřinu, k níž se vztahuje údaj v Pamětech Mikuláše Dačického z Heslova, připojený k roku 1613: V outerý po památce sv. Bartoloměje apoštola 27. dne měsíce srpna, pan Štefan, syn pana Jindřicha Mírka ze Solopisk, pojal k manželství pannu Kateřinu, dceru nebožtíka pana Joachyma Kalenice na Zručech, a tam svadební jich veselí vykonáno.
Posledním Kalenicem na Zruči, byl Albrecht Bavor, jediný Albrechtův syn, který se dědictví ujal po dosažení plnoletosti v roce 1614. Ještě téhož roku majiteli Kácova Karlu Čejkovi z Olbramovic odprodal za 11 100 kop míšeňských grošů nedaleký Samechov (dnes Starý Samechov) s poplužním dvorem, poplužím, výsadní krčmou a již tehdy pustou tvrzí Hovědliny, dále vsi Čenovice a Jiřice s krčmami, palouky, porostlinami, lesy, háji, vrbinami stráněmi, trninami, hony, lovy, fůrami a robotami.
V červnu 1616 se oženil s vdovou Annou Marií Reichlárovou z Řizenska (či z Jihlavy); za účast ve stavovském povstání přišel v rámci pobělohorských konfiskací nejen o dům v Praze, ale i o celé zručské panství, k němuž tehdy kromě zámku, dvora a městečka patřily také čtyři další vesnice, a navíc musel zaplatit pokutu 100 zlatých dukátů. Roku 1623 byla Zruč prodána Arnoltu Perglasovi z Losentic. Krátce na to odešel Albrecht Bavor do ciziny, kde zřejmě také zemřel.