Slavní rodáci

Ačkoli to dnes málokdo z místních občanů tuší, figurují Kalenice na seznamu obcí Židovského muzea v Praze jako "rodiště významné osoby". V poměrně nemajetné židovské rodině se tu totiž 21. července 1817 narodil pozdější významný průmyslník Ignaz Spiro.

Ignaz Spiro

Budoucí úspěšnou kariéru Ignaze i jeho bratra Jacoba v podstatě předurčil fakt, že už jako děti pomáhali své rodině získávat finanční prostředky sběrem starých hadrů pro papírny; časem si totiž oba bratři založili sběrnu a posléze dokonce získali vlastní papírnu.

Prakticky ihned po absolvování vyšší náboženské školy v Kolodějích nad Lužnicí se Ignaz Spiro začal věnovat podnikání. Od roku 1843 měl v nájmu papírnu v Červené Řečici (založenou roku 1675 jakýmsi Erhartem), kterou od roku 1818 vlastnil Jakub Klusáček. Jeho syn Petr se po otcově smrti pokusil ve výrobě papíru pokračoval, ale jelikož nebyl schopen vyplatit svým nezletilým bratrům jejich dědické podíly, rozhodli se vdova po Jakubovi Florentina Klusáčková a poručník sirotků Václav Ludikar papírnu prodat. Dne 22. ledna 1850 ji tak za 13 200 zlatých získali Jacob a Ignaz Spirovi.

Zatímco Ignaz se zabýval výhradně financováním, věnoval se Jacob rozvoji podniku, který z původně papírenské manufaktury postupně přeměnil na skutečnou strojní továrnu: po instalaci parního stroje začal s výrobou obalového papíru na cukr, kterou později zdokonalil pořízením nového stroje ze Švédska.

Poměrně rychlý rozvoj papírny, zaměstnávající 60 lidí, zásadně nenarušil ani ničivý požár 6. listopadu 1858, po němž byla továrna (včetně kanceláří a obytné části) obnovena v ještě větším rozsahu, takže podle zprávy z 20. ledna 1859 (necelé tři měsíce po požáru!) zde pracovalo již 80 dělníků a provozní kapitál obou majitelů činil 20 000 zlatých.

Roku 1860 se Ignaz Spiro rozhodl osamostatnit a červenořečickou papírnu přenechal svému bratrovi, který v téže době obdržel důležité povolení k výrobě papíru od hejtmanství v Pelhřimově; ačkoli 11. ledna 1862 už v papírně pracovalo 100 dělníků, následkem dalšího ničivého požáru v roce 1863 došlo k jejímu krachu: přestože celková cena továrny byla odhadnuta na 113 000 zlatých, Spořitelna ji roku 1878 získala v dražbě za pouhých 30 500.

V Českém Krumlově začal s výrobou papíru Vít Kašpar již v roce1572, nicméně mnohem známějším producentem papíru se o téměř tři století později stal Ignaz Spiro, který v roce 1861 koupil papírnu od Theodora Pachnera (založena roku 1792 na jiném místě než někdejší Kašparova).

Později (1867 či 1870) přikoupil Ignaz Spiro ve Větřní u Českého Krumlova tzv. Pečkovský mlýn (německy Pötschmühle), který do roku 1883 přebudoval na papírnu, jejíž součástí byla i brusírna dřeva a celulózka.

Pečkovský mlýn v době, kdy ho Ignaz Spiro koupil

Ignaz Spiro byl mimo jiné též spoluzakladatelem Židovské náboženské obce v Českém Krumlově a jejím prvním předsedou. Zemřel 24. října 1894 a na židovském hřbitově v Českém Krumlově má dodnes honosnou "velkoburžoazní" hrobku.

Za zmínku stojí, že ani po Spirově smrti, kdy podnik převzal jeho syn, neztratila jedna z nejvýznamnějších papíren v celém Rakousko-Uhersku na svém věhlasu, neboť v roce 1911 zde byl postaven v té době největší a nejmodernější stroj na výrobu novinového rotačního papíru, jehož nový typ, uvedený do provozu roku 1935 (viz fotografie níže), byl stále ještě největším ve střední Evropě.

Podle informací Židovského muzea v Praze nelze vyloučit, že výše uvedení kaleničtí Spirové byli příbuzní s rodinou Spirů z nedalekých Horažďovic.

K roku 1793 je v Horažďovicích doložena existence domu č. p. XIII, jehož vlastníkem byl Isak Spiro, který měl se svou manželkou Sarou pět dětí. O šest let později je ve městě zmiňována vdova Rosina (= Sara?) Spiro se synem Salomonem, uváděným v roce 1837 (možná chybně jako Samuel Spiro, přičemž záměna křestních jmen Salomon a Samuel je poměrně častá) coby majitelem domu č. p. IV.

Rod Spirů je v Horažďovicích doložen i později, neboť v letech vykonával Leopold Spiro funkci správce zdejší synagogy.

Vzhledem k tomu, že podle tehdejšího práva se směl v rodné obci oženit pouze nejstarší syn, je možné, že druhorozený Isakův syn Josef dostal povolení k přesídlení do Kalenic a byl tudíž otcem Ignaze a Jacoba.

Papírna ve Větřní (někdejší Pečkovský mlýn) ve 30. letech 20. století
(všechny čtyři fotografie převzaty z webových stránek www.jip.cz)

| nahoru |