| Kocové | Lamberkové | Puteani | Jenšíkové | Taschkové | Další |
Dějiny kalenické tvrze Hvížďalka
Kalenicové
Po polovině XIV. století se Kalenice staly vladyckým sídlem, ze kterého pocházel rod rytířů Kaleniců (či Kalenických) z Kalenic (nebo z Kalenice).
Erb rodu tvořily dva stříbrné rohy na červeném štítě (původně snad černé na štítě stříbrném), a stejný symbol se opakoval i v klenotu (tj. nad přílbou), kde však byly rohy spojené. Tvar této heraldicky obecné a historicky velmi staré erbovní figury prodělal složitý vývoj, který ve své Českomoravské heraldice popsal August Sedláček: Zahýbají se buď jednou do půlkola jako rohy býčí, oba dohromady půlměsíci ležatému se podobajíce, anebo dvakráte se zahýbají vykrouženy jsouce jako velké rohy volské. Jinak řečeno, jde o postupný přechod od jednoduchých půlkruhovitě prohnutých a k sobě obrácených špičatých rohů býčích, přes esovitě prohnuté rohy volské, jejichž konce se rozevírají (od konce XIII. století), pro něž se později ustálilo vznešenější označení rohy bůvolí, k časově nejmladším rohům (od století XV.), jež na konci hořejším jakoby pilkou uřezány byly a rozšířeny do trychtýřovitých tvarů, nazývaných - podle Sedláčka nesprávně - sloní trouby.
Rohy bývaly malovány dole rozpojené, popřípadě byly jejich dolní části spojeny, jakoby vyrůstaly z kusu lebky (po vzoru loveckých trofejí) či z horní části rytířské přílby, či dokonce stylizovány do pravidelného oblouku, takže napodobovaly obrys lyry.
V případě Kaleniců z Kalenic uvádí Paprocký z Hlohol (Diadochus, O stavu rytířském, str. 271) spojené stříbrné rohy býčí na červeném štítě, zatímco hrabě Meraviglia-Crivelli (Der böhmische Adel) původně černé ve stříbrném poli (obrázek vlevo), později stříbrné v červeném (obrázek vpravo), avšak jednoznačně nespojené rohy bůvolí.
Podle již citované Sedláčkovy Českomoravské heraldiky měli Kalenicové na červeném štítě stříbrné rohy nespojené, nad helmem však spojené, což dokládá pečetěmi Ješka (1375), Jana (1398), Hynka (1413 a 1430 - viz obrázek níže) a Beneše (1461) z Kalenic; z rukopisu jeho teprve v letech 2001 až 2003 vydaného Atlasu erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty vyplývá, že do roku 1413 se jednalo o rohy býčí a teprve později o rohy bůvolí.
První písemně doložený příslušník tohoto rodu je Jaroslav z Kalenic, zmiňovaný v nejstarší dochované horažďovické knize roku 1374 pro jakýsi blíže neurčený spor s horažďovickými měšťany.
V letech 1375 - 1398 je připomínán Ješek z Kalenic, snad Jaroslavův syn, který je pravděpodobně totožný s Janem, zvaným Kalenička, zmiňovaným poprvé roku 1384 (pečetě z let 1375 a 1398 viz výše). Jan z Kalenice zemřel zřejmě bez přimých dědiců v roce 1405 či začátkem roku 1406 a jeho majetek připadl jako tzv. odúmrť králi Václavu IV.
Panovník statek jako vyšehradské léno obratem postoupil Hanuši Kaplíři ze Sulevic a na Vimperku, avšak jak s uvedeným majetkem posledně jmenovaný naložil, není jisté. August Sedláček nicméně mezi dalšími majiteli zmiňuje od roku 1406 Beneše z Kalenic a podle pečetí z let 1413 a 1430 také Hynka z Kalenic, který hrál patrně podstatnou roli při sjednávání příměří mezi Svojšem ze Zahrádky (vladycký rod, pocházející ze Zahrádky u Sedlčan) a Oldřichem II. z Rožmberka v roce 1429. Beneš z Kalenic, jenž období v husitských válek stál na straně Václava z Michalovic, byl roku 1455 Benešem Mnichem z Bračic ustanoven jako ochránce práv obyvatel nedalekého Kozlova. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1461, kdy byl uveden coby svědek v listu Jana Předbora z Radešína (z téhož roku se dochovala Benešova pečeť).
Přesto ještě ve druhém desetiletí XV. století žila v Kalenicích vdova po výše zmiňovaném Janovi (Ješkovi), nazývaná Máně (Máňa), která za spásu duše svého manžela roku 1414 darovala nivu (tj. louku u potoka) kostelu ve Volenicích, za což obdržela povolení až do své smrti přebývat v kostelním domku, který zřejmě před tím nechala na vlastní náklady opravit.
Podle dosud živé místní tradice se v Kalenicích nacházel v předhusitském období farní kostel, který bývá lokalizován na návrší, nazývaném Na Svaté starosti či jen Na starosti (viz fotografie níže). Bartoloměj Paprocký z Hlohol ve svém již výše zmiňovaném díle Diadochus z roku 1602 cituje v části O stavu rytířském záznam z pražských kapitulních knih o tom, že v roce 1418 oznámil Kašpar, farář v Kalenicích, že rytíř Hynek z Kalenic ku spasení duše svého otce u onoho kostela učinil nadaci s ročním důchodem půl kopy grošů a tu nadaci ujistil na kalenickém dvoře.
Jelikož od husitských válek, během nichž byla fara údajně opuštěna, neměl rod Kalenických z Kalenic ke vsi Kalenice žádný prokazatelný majetkoprávní vztah, vyslovil Sedláček přesvědčení, že Hynek z Kalenic panství někdy po roce 1430 prodal a usadil se ve Škvořeticích u Blatné.
Informacím o ostatních příslušnících tohoto šlechtického rodu, kteří však již s kalenickou tvrzí neměli kromě jména nic společného, je věnována kapitola v menu s názvem Další zmínky o rodu Kalenických z Kalenic.