Malovcové z Malovic

Po smrti Václava Sádla z Kladrubec (po r. 1553) se podle deset let starého zápisu v zemských deskách měla Kalenic ujmout za své nezletilé děti (z prvního manželství) jeho žena Kateřina z Čestic, provdaná poprvé za Mikuláše Malovce z Malovic. Šlo o čtyři syny - Jana (+1570), Oldřicha, Václava (oba +1569) a Kryštofa (+1592) a čtyři dcery - Alenu, provdanou Sedleckou, Marianu, provdanou Voračickou z Paběnic (+1599), a v té době ještě svobodné Ludmilu a Elišku. Aby majetek nebyl rozdělením na devět částí zcela roztříštěn, prodala Kateřina roku 1559 zmíněné panství synovi Janu Malovcovi (jenž se psal později z Kalenic) a ostatní potomky patrně vyplatila.

Malovcové z Malovic byli starým českým šlechtickým rodem (původně vladyckým, později panským), jedním z nejrozšířenějších u nás. Pocházeli z tvrze Malovice u Netolic a jejich jihočeské statky patřily většinou příslušníkům tzv. chýnovské rodové linie. Ve svém znaku měli - obdobně jako páni z Pardubic - půlku koně, ovšem na rozdíl od nich zlatého na modrém štítě. Podle erbovní pověsti totiž pronikl Ješek (společný předek obou zmíněných rodů) roku 1158 spolu se svými druhy do obleženého Milána a když se pak s kořistí probíjel ven, spadla mříž městské brány za jeho zády tak těsně, že mu přeťala koně v půli. Do císařského tábora se proto vrátil pěšky se sedlem a vaky plnými cenností, za což mu král Vladislav I. udělil zmíněný erb.

Erb Malovců z Malovic

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Mor. a ve Slezsku IV - Z. Čechy (Svoboda 1985)

Přestože není známo, že by Jan Malovec vlastnil jinou nemovitost, na kalenické tvrzi nesídlil, takže zcela zpustla (dá se předpokládat, že spolu se svou ženou Ludmilou, rozenou Markvartovou z Hrádku, pobýval na dědičném panství jeho rodové linie - Lčovicích). Zřejmě teprve po Janově smrti vyšlo najevo jeho neobyčejné zadlužení, a proto byly Kalenice na popud Janova bratra Kryštofa i dalších poručníků Malovcových nezletilých synů (dcera Anna Eva vůbec není zmiňována) Humprechta (+ kolem roku 1600), Adama a Jana (oba + po roce 1570) navrženy k prodeji.

V tomto ohledu však zůstává dodnes mnoho nejasného, neboť prostřednictvím komisařů, jmenovaných zemským soudem, byly Kalenice prodány údajně již na jaře roku 1569, ačkoli Jan (otec nezletilých chlapců) zemřel teprve roku 1570. Kupní smlouva přitom uvádí, že pro dobro sirotků (zřejmě pro jejich velmi nízký věk) považovali všichni zúčastnění za vhodné tvrz prodat, aby se její stav dále nezhoršoval.

| nahoru |