Sádlové z Kladrubec

Ve čtyřicátých letech XV. století (podle Sedláčka roku 1442) získal kalenický statek rod Sádlů z Kladrubec (či Kladrubce), pocházející ze stejnojmenné vsi ležící 7 km východně od Nepomuku (nikoli z Kladrub, vzdálených pouhé 3 km od Kalenic). Sádlové užívali obdobného erbu jako Kalenicové: Paprockého písemnou informaci o černém štítě (Diadochus, O stavu rytířském, str. 251) pokládá Sedláček za tiskovou chybu. Ve své Českomoravské heraldice dokládá na pečetích Jindřicha (1398 - viz obrázek a 1442) a Beneše (1442) rohy esovitě prohnuté, jakoby vyrůstající z přílby, zatímco na pečetích Otíka (1467), Jindřicha (1472) a Jana (1485) tytéž rohy nespojené.

Naproti tomu Meraviglia-Crivelli v Der böhmische Adel uvádí jedinou variantu, na niž jsou zmíněné rohy spojeny čelní kostí, jak to dodnes vídáme u loveckých trofejí (viz obrázek níže).

August Sedláček píše, že majitelem kalenické tvrze se před rokem 1442 stal Beneš (+ 1481), nicméně pozdější zmínka o tom, že na zlepšení špitálu v Horažďovicích roku 1461 znamenitě přispěli bratři Petr (doložen v letech 1434-62), Beneš (1442), Otík (1445-67) a Jindřich (1442-72) z Kladrubec, svědčí o možném spoluvlastnictví všech jmenovaných sourozenců (Hynek, syn jednoho z nich, je mimochodem k roku 1491 doložen jako purkrabí Pražského hradu).

V roce 1484 je jako dědic Kalenic připomínán Benešův syn Jindřich. Ten roku 1507 zapsal na kalenickém statku 100 kop českých grošů bratrům Janovi, Bohuslavovi, Jindřichovi a dále Mikuláši Malovcovi z Malovic a Janu Sobětickému ze Sobětic (= podepsal jim dlužní úpis, přičemž ručil kalenickým panstvím). Dlužná částka měla být vyplacena po smrti Jindřicha či jeho dědiců. V opačném případě se věřitelé měli zastaveného statku ujmout, ovšem s podmínkou, že polovina bude vyplacena Jindřichově dceři Anně. Smlouva však byla do zemských desek vložena v rámci tzv. obnovených vkladů až roku 1544. Deskový zápis je nicméně velmi důležitý, neboť představuje vůbec první autentický doklad existence kalenické tvrze: v Kalenicích tvrz, v dvůr poplužní s poplužím v ves celú a dvůr kmecí s platem, v Vejnicích (tj. Vojnicích) v tvrz v dvůr poplužní s poplužím v dvory kmecí s platem (poplužními byly míněny dvory spravované vrchností, zatímco termín kmecí označoval dvory poddanské). Roku 1519 Jindřich obnovil starý zvyk odvádět poplatek z rybníků v Kozlově strakonickému špitálu. Poslední zmínka o Jindřichovi z Kladrubec pochází z roku 1523, nicméně podle dodatečně připojených poznámek v zemských deskách byl výše uvedený dluh později zaplacen.

Od roku 1519 se paralelně s Jindřichem objevuje v písemných pramenech i jeho syn Václav Sádlo z Kladrubec a Kalenic. V první třetině XVI. století se právě Václav z ne zcela zřejmých důvodů dostal do sporu s několika okolními městy - snad jako člen či dokonce velitel tlupy loupežníků. Tato hypotéza má však mnoho odlišných verzí.

Podle Augusta Sedláčka byla tvrz v Kalenicích ještě za života Václavova otce Jindřicha (patrně roku 1523) zbořena spojenými oddíly Tábora, Vodňan, Budějovic a Písku prostě jen jako odveta za Václavův blíže nespecifikovaný odpor proti jmenovaným městům. Popsaný zásah jihočeských vojsk byl však zřejmě následně shledán Českou komorou jako nepřiměřený, neboť roku 1530 obdržel Václav od této instituce příslib na náhradu za vzniklou majetkovou újmu ve výši 500 kop (míšeňských). Zda byl slib skutečně dodržen, Sedláček neuvádí, avšak výše zmíněný zápis tvrze do zemských desek v roce 1544 napovídá, že k její opravě ještě před tímto datem došlo.

Kašička a Nechvátal v Tvrzích a hrádcích na Strakonicku uvádějí, že v první polovině dvacátých let XVI. století začal Václav Sádlo spolu s Václavem Přechem z Doubravice (původně z Čestic) se svými lapky narušovat bezpečnost v kraji, za což byli vojsky zemské hotovosti vypravenými z Vodňan, Písku, Budějovic a Sušice v roce 1530 oba zajati a jejich tvrze vypáleny. I podle Kašičky a Nechvátala dostal pak Václav Sádlo od České komory jako odškodnění 500 kop grošů, zatímco v Ottově slovníku naučném je v souvislosti s Václavem Přechem z Doubravice zmínka o tom, že za tu škodu dostal později (1543) od krále náhradu.

Věž někdejší gotické tvrze v Doubravici u Volyně, obklopená zeleninovými záhony a v současnosti sloužící jako skladiště zemědělského nářadí a plodin rodiny majitele (snímky z let 1972 - Foto 1 a 1984 - Foto 2 i interiéru: Foto 3, Foto 4, Foto 5 a Foto 6).

V pátém díle Hradů, zámků a tvrzí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Jižní Čechy, vedoucí autorského kolektivu dr. Karel Tříska) je hned několik zmínek o trestné výpravě, uskutečněné roku 1520 proti sídlům loupeživého rytíře Zdeňka Malovce z Malovic (např. Mačice a Nestranice) i jeho spojenců. K nim byl - zřejmě právem - počítán také Václav Sádlo, jemuž tak byly vypáleny tvrze v Kalenicích i Vojnicích. Zatímco na některých místech se však mluví o oddílech z Vodňan a Písku, jinde je uváděna účast Pražanů a obyvatel dalších královských měst.

Obdobné informace obsahuje i Stavebně historický průzkum a architektonické vyhodnocení objektu bývalé tvrze v Kalenicích č. p. 50 (pořízený roku 2000 oddělením kultury referátu regionálního rozvoje Okresního úřadu ve Strakonicích). Přestože jako odpovědný vedoucí úkolu je uveden spoluautor řečených Tvrzí a hrádků na Strakonicku Doc. Ing. arch. František Kašička, byla první kapitola (Dějiny objektu) svěřena PhDr. Martinu Ebelovi, který se pokusil o jakousi syntézu, či spíše logické utřídění Sedláčkových a Třískových informací. O Václavu Sádlovi píše: Ve dvacátých letech se dostal do sporu s okolními městy za nepříliš jasného pozadí, údajně jako člen tlupy Zdeňka Malovce, přepadávající okolní kupce. Jako pomsta byly Václavu Sádlovi vypáleny jeho tvrze Kalenice a Vojnice. Kromě Sedláčka a Třísky (včetně upozornění na nesrovnalosti ohledně údajně zúčastněných měst) je citován dopis nejvyšších hejtmanů Království českého z 19. května 1530, zaslaný do Vodňan, Písku a Sušice s pokynem, aby z uvedených měst vytáhli proti lotrům, kteří byli v Dúbravici u Václava Přecha (z Čestic) a též u Václava Sádla v Kalenicích a Vojnicích a škodí lidem.

Naopak velmi odlišnou verzi popisuje článek Starobylé Kalenice, otištěný ještě za totality v regionálním tisku, který však obsahuje celou řadu velmi rozporuplných informací. Autor (signován zkratkou Sky) zde mimo jiné uvedl, že Petr (!) Sádlo z Kladrubce Kalenice koupil roku 1455, tedy překvapivě nejméně o 13 let později než dokládá Sedláček. Tvrz, kostel, hřbitov i okolní ves se přitom tehdy údajně nacházely na návrší nad obcí zvaném Na Svaté starosti. V roce 1523 byla tvrz dobita a vypálena spojenými vojsky Horažďovic, Písku a Strakonic jako pomsta uvedených měst Petru Sádlovi za to, že přepadával kupce putující po nedaleké Zlaté stezce. A protože i jeho syn Václav (podle Sedláčka však jednoznačně syn Jindřichův), který tvrz po požáru znovu opravil, stran loupeživých výprav do okolí navázal na "rodinnou tradici", byl dne 19. 5. 1530 vydán hejtmany Prácheňského kraje (ve skutečnosti - jak dokládá Ebel - nejvyššími hejtmany Království českého) rozkaz ke zničení tvrze. Následný zákaz obnovy tvrze na vyvýšeném místě vedl prý k novému osídlení údolí pod kopcem, kde se vesnice nachází dodnes.

Ze stejných zdrojů jako zmíněný článek (ne-li dokonce přímo z něj) čerpali zřejmě i autoři Velké encyklopedie měst a obcí ČR, kterou roku 2000 vydala akciová společnost Arbor ze Sokolova. V této knize je pod heslem Kalenice uvedena navíc i překvapivá informace o tom, že k vypálení, poboření tvrze i osady a k zasypání stačilo 30 mužů z Vodňan, Sušíce a Písku.

Ačkoli dnes z uvedených variant už jen velmi těžko někdo dokáže vybrat tu správnou, jako poměrně nápadné se podle Ebela jeví již v této době zřejmě úzké příbuzenské vztahy mezi rodem Sádlů z Kladrubec, Přechů z Čestic a jednou z větví Malovců.

Za zmínku rovněž stojí, že při pokládání nové podlahy z borového dřeva ve větší místnosti horního patra kalenické tvrze byl dne 5. 10. 2002 místním truhlářem Václavem Sulánem v zásypu pod podlahou ve výklenku v té době slepého (dnes opět obnoveného) jižního okna objeven zbytek částečně zazděného dubového trámu o průřezu cca 30 x 30 cm, jehož do místnosti směřující část byla až k úrovni původní zdi zřetelně ohořelá, což potvrzuje teorii o někdejším středověkém požáru, po němž byla tvrz znovu obnovena (viz fotografie níže).

 

Ještě před rokem 1540 Václav Sádlo prodal tvrz, dvůr a ves Vojnice, mlýn a lesy Hradiště a Zhůří Adamu Kocovi z Dobrše.

Přibližně ve stejné době, tj. krátce před požárem zemských desek (1541), zapsal Václav z Kladrubec 250 kop českých grošů své ženě Kateřině (rozené z Čestic), vdově po Mikuláši Malovcovi z Malovic (+ po roce 1539), a tuto částku jistil kalenickým statkem, který měla Kateřina po Václavově smrti získat. Roku 1543 si Václav Sádlo nechal do obnovených zemských desek zapsat kromě Kozlova a Újezdce s příslušnými dvory i celý kalenický statek, který při té příležitosti opět odkázal své ženě Kateřině a jejím potomkům z prvního manželství.

Ještě o deset let později, v roce 1553, převedl Václav kozlovské panství na bratry Byšické (syny Adama staršího z Byšic či známějšího Jana, který byl v letech 1530 - 1555 purkrabím Pražského hradu), a téhož roku už byl podle Sedláčka bytem ve Strakonicích. Pozdější písemné zmínky o něm již nejsou.

| nahoru |