| Kocové | Lamberkové | Puteani | Jenšíkové | Taschkové | Další |
Dějiny kalenické tvrze Hvížďalka
Puteani
Na základě smlouvy, uzavřené 2. června 1804 na zámku Steyr v Rakousku, koupil Kalenice v dražbě za inflačních 50 000 zlatých Jan Josef z Puteani (z dostupných materiálů není zřejmé, zda v té době již zásady tzv. fideikomisu neplatily nebo se na Kalenice (připojené k žichovickému panství dodatečně) nevztahovaly, či byl k prodeji udělen souhlas samotného rakouského císaře Františka I.).
Tento původně italský (a později francouzský) rytířský rod se v Čechách usadil v první polovině XVII. století. Rytířský stav a inkolát získal v Čechách jako první dne 24. října 1637 Erhard Puteani, někdejší důstojník Albrechta z Valdštejna, a teprve o bezmála 150 let později (3. července 1782, R. J. Meraviglia-Crivelli uvádí datum 8. 7. 1783) byl jeden z jeho o mnoho generací mladších potomků Josef František Puteani povýšen do panského stavu a od České kanceláře obdržel erb, jehož stříbrný štít je vodorovným červeným pruhem rozdělen na dvě části: v horní jsou dva červené moždíře (Geschützmörser = děla, nikoli lékárnické hmoždíře!) s vodorovným stříbrným pruhem a nad nimi - z pohledu štítonoše - doprava obrácený (tj. doleva couvající) červený rak, v dolní pak jeden obdobný moždíř.
Erb rodu Puteani
M. Mysliveček Erbovník 2 (Horizont 1997)
Jan Josef z Puteani byl synem Jana Václava (po němž zdědil panství Podmokly 4 km východně od Sušice) a měl celkem pět bratrů - Františka Borgiu, Antonína, Jana Křtitele, Tadeáše Felixe a Jáchyma Mariu. Na kalenickém statku sídlil rytíř Puteani až do své smrti 18. prosince 1812.
Synové Jana Václava z Puteani
(pro zvětšení klikni na rodokmen)
Již v lednu následujícího roku provedli sice úředníci Zemského soudu inventuru pozůstalosti, avšak pouze formou prostého soupisu bez uvedení z historického hlediska velmi podstatného rozmístění inventáře v jednotlivých místnostech, přičemž odhad budov nebyl proveden vůbec. Aktiva byla vypočtena na 40 284, pasiva činila 36 999 zlatých.
V pátek 13. srpna 1813 (zřejmě záměrně, neboť měsíc a den se opakují i v letopočtu) se čtyřiatřicetiletá vdova po Janu Josefovi z Puteani Kateřina (*1779), rozená Weitzerová z Puchverku, znovu vdala. Tentokrát byla ve volenickém farním kostele sv. Petra a Pavla oddána se stejně starým rytířem Františkem Jenšíkem z Ježova na Svrabově (*1779). Za svědky jim šli příbuzní: nevěstě c. k. plukovník a rytíř řádu Marie Terezie Jan z Puteani, její švagr (= bratr jejího prvního manžela), ženichovi jeho bratr Karel Jenšík z Ježova na Svrabově.
Manželé a dcera Kateřiny Weitzerové
Dne 23. listopadu 1821 byl statek vložen do zemských desek jako majetek - ač dvacetileté, podle tehdejší legislativy nezletilé - dcery Jana Josefa z Puteani Karolíny (* 17. 2. 1801), nicméně správou Kalenic byl v té době pověřen jakýsi František Skalický.
Rodokmen Karolíny z Puteani
V úterý 5. listopadu 1822 se majitelka Kalenic slečna Karolína z Puteani provdala za svého o tři roky staršího nevlastního bratrance (tj. syna svého tehdy již zemřelého nevlastního strýce Jana Františka Jenšíka z Ježova a jeho ženy Josefiny, rozené Machtové z Löwenmachtu na Čelině), pensionovaného poručíka Jana Vojtěcha Jenšíka z Ježova (*1794).
Manželé a jejich rodiče
(pro zvětšení klikni na rodokmen)
O příbuzenském poměru novomanželů (i když z biologického hlediska příbuznými nebyli) svědčí poznámka, připojená ve volenické matrice oddaných k zápisu o sňatku: Panna nevěsta s povolením svého pana poručníka a s vrchnoporučenským povolením u cís. král. slavného země Pána do stavu manželského vstoupila.