Na popud poručníků tří nezletilých synů Jana Malovce (+1570) Humprechta (+ kol. r. 1600), Adama a Jana (oba + po roce 1570) byly Kalenice kvůli zadlužení zemřelého navrženy komisařům zemského soudu k prodeji a jejich novým majitelem se tak roku 1569 stal Petr Boubínský z Újezda (tehdy Oujezda), příslušník starého českého vladyckého rodu, jehož erb měl v průběhu let více verzí: podle Sedláčka nosili Boubínští ve svém znaku hlavu mouřenínovu vpravo obrácenou a po turecku (= bílou kuklou) přioděnou ve zlatém poli a nad přilbicí tré bílých per pštrosích, ale na starých pečetích jest buď hlava jeřabatá (= s rozcuchanými vlasy) s oslím uchem nebo bláznovskou čepicí s dlouhým visutým střapcem pokrytá.
Petr Boubínský kalenickou tvrz i s dvorem a vsí a dále vesnice Újezdec a Kejnice i s pivovarem a sladovnou koupil za 7 150 kop míšeňských (Haladův údaj v Lexikonu české šlechty III o koupi Kalenic již roku 1564 je zřejmě chybný). Ani on však pustou tvrz neobnovil, o čemž svědčí také fakt, že i následujícího roku (1570) používal přízvisko na Dubu. Výměnou za Dub získal později zámek Střelu, což bylo sídlo mnohem honosnější, které lépe odpovídalo Petrovu prestižnímu postavení u dvora: postupně totiž vykonával funkce císařského rady, zemského soudce, hejtmana Prácheňského kraje a komisaře pro zemskou obranu. V letech 1572 - 1573 spolu s asi padesáti dalšími šlechtici také doprovázel tehdejšího nejvyššího purkrabí Království českého Viléma z Rožmberka na jeho významné diplomatické misi do Polska.
Petr Boubínský z Újezda a na Střele povolal v roce 1580 vlašského stavitele Thomassia Rossiho z Mendrisia (působícího na strakonicku coby Tomáš Červený), aby po vzoru svých úprav gotických kostelů v Dobrši (1561) a Volenicích (1577) přestavěl též farní kostel v Katovicích, za což se majiteli střelského panství dostalo později pocty formou figurálního náhrobku z červeného mramoru, umístěného vpravo od hlavního oltáře.
V bohužel málo hodnověrném novinovém článku Starobylé Kalenice (parafovaném zkratkou Sky a otištěném za totality v regionálním tisku) je údaj, že roku 1570 založil Petr Boubínský v obci velký dvůr, což by - při troše fantazie - mohlo být považováno za první zmínku o velkostatku, v jehož areálu se dnes kalenická tvrz nachází.
Roku 1584 koupil Petr Boubínský ves Štěchovice nedaleko Kalenic, kde nechal postavit nějaký objekt: dle Sedláčka obydlí neb tvrz, ve skutečnosti patrně mlýn či o něco severněji od potoka stojící budovu, přestavěnou později na zámeček - viz katastrální plán z roku 1837 a fotografie z let 1984 (od severu a od jihu) a 2006 (od severu a od západu).
V Haladově Lexikonu české šlechty III je také zmínka o tom, že roku 1593 vedl Petr Boubínský soudní spor s Adamem Veseckým z Vesce o starožitnost svého rodu, jehož příčinou bylo Adamovo chvástavé prohlášení ve společnosti šlechticů na Dubu (při pohledu na stříbrné lžíce s Petrovým erbem), že jeho lžíce jsou starší než rod Boubínských. Na základě Petrovy žaloby Adam Vesecký svůj výrok nejprve popřel a následně - při konfrontaci se svědky - byl nucen jej odvolat, čímž byla celá záležitost definitivně vyrešena.
Na základě listu Ferdinanda I. z roku 1561 sepsal bezdětný Petr Boubínský z Újezda v roce 1598 svůj testament, který byl po jeho smrti dne 23. dubna 1600 vložen do zemských desek. Nejcennější část pozůstalosti - Střela s městečkem Katovicemi a pustou tvrzí v Kladrubech (zbytky tvrze od západu a detail) - připadla strýci Vilému Boubínskému z Újezda (již roku 1623 byla Střela rodu zkonfiskována), zatímco své druhé manželce Kateřině, rozené Kábové z Rybňan (první byla Kuňka Ježovská z Lub), odkázal Petr tvrz a mlýn ve Štěchovicích. Pustou tvrz a poplužní dvůr v Kalenicích a ves Kozlov obdrželi synové Petrova zemřelého bratra Jetřicha Diviš, Pavel, Přibík, Bohuslav, Adam a Petr. Jmenovaní dědicové však kalenickou tvrz s poplužním dvorem, zahradou, pivovarem, sladovnou, krčmou a celou vsí i ves Kejnice již v létě následujícího roku (1601) prodali Břeňkovi Ježovskému z Lub.
Při počtu synů Jetřicha Boubínského z Újezda je poněkud překvapující fakt, že významný šlechtický rod nedlouho poté vyhynul: jeho poslední členkou byla totiž Anna, provdaná za hraběte Beneše Hroznatu z Vrtby, která zemřela 23. března 1678 ve věku 33 let a byla pochována v horažďovickém klášteře.