Farnost Volenice
První písemná zmínka o vsi Volenice pochází z roku 1227. Zdejší pozdně románský kostel svatých apoštolů Petra a Pavla byl vystavěn strakonickou hutí v letech 1230 - 1240. V důsledku četných požárů a následných oprav dnes obsahuje prvky románského slohu (zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně), gotiky, renesance i baroka) je k roku 1384 zmiňován jako farní, z čehož je zřejmé, že již tehdy tu byla fara. Další dvě zmínky o ní jsou bohužel v souvislosti s požáry, a to r. 1642 (po zásahu bleskem) a r. 1861, kdy mimo jiné shořela i nejstarší farní kronika.
Architektonicky nejvýznamnější úpravu prodělal kostel v roce 1577, kdy byl nejen přestavěn presbytář i vedlejší loď, ale především původní gotická klenba hlavní lodi nahrazena klenbou renesanční, jejímž autorem byl vlašský stavitel Thomassio Rossi z Mendrisia, působící na strakonicku coby Tomáš Červený. Stejným způsobem (s použitím pro něho typických kruhových a elipsových ornamentů) přestavěl už roku 1561 klenbu kostela v Dobrši a v letech 1580 až 1582 - z popudu Petra Boubínského z Újezda - též farního kostela v Katovicích.
Žebra tvoří nad lodí dvě křížové klenby, které jsou ozdobeny na osmi průsečících maskami fantastického šklebícího se obličeje. Ve východním svorníku (blíže k hlavnímu oltáři) je vytesáno zlaté kolo Koců z Dobrše, v západním (blíže ke kruchtě) erb manželky Markvarta Koce Kateřiny, rozené Lukavské z Řeneč.
K dalším stavebním úpravám došlo nejprve po požáru roku 1760, a poté v roce 1909, kdy byl kostel kompletně opraven podle návrhu Kamila Hilberta (* 12. 1. 1869, + 25. 6. 1933), významného českého architekta, který se věnoval především rekonstrukcím církevních budov, mimo jiné i dostavbě Svatovítské katedrály na Pražském Hradě; na rozdíl od svého předchůdce Josefa Mockera se jeho dostavby opíraly o vědecký výzkum s respektováním všech památkových hodnot.
O devět let později (1918) byla volenická farnost povýšena na děkanát, volenický farní chrám analogicky na děkanský a zdejší fara na děkanství, avšak úřad děkana byl obsazen jen do roku 1848 a potom krátce o čtyřicet let později (v letech 1988 - 90).
Naposled byl kostel opravován v červnu 1967: během rekordní doby necelých tří týdnů (do termínu poutní slavnosti) byla výhradně na náklady farníků kompletně opravena barokní věž, přistavěná v roce 1715 (viz dvě fotografie níže), fasáda a vymalován interiér.
O sedm let později (1974) byl pro kostel za 42 000,- Kčs zakoupen 450 kg vážící zvon Petr a Pavel, ulitý v národním podniku Glockengiesserei ve východoněmecké Apoldě, který 6. 7. 1975 posvětil českobudějovický kapitulní vikář Josef Kavale. O posvícení dne 17. října 1976 byl tehdejším volenickým děkanem Petrem Stulíkem posvěcen zvon Maria (40 kg), který za 28 000,- Kčs ulila věhlasná česká zvonařská rodina Manouškových (Rudolf, jeho žena Květa a syn Petr) ve Zbraslavi u Prahy. Oba zvony pak do věže kostela instaloval za 10 000,- Kčs mechanik Josef Kukačka. Za zmínku jistě stojí, že náklady na pořízení i instalaci obou zvonů hradili opět věřící z Volenic a okolních vesnic, patřících do téže farnosti.
Do volenické farnosti náležely rovněž Kalenice, Kladruby, Koclov, Krejnice, Novosedly, Ohrazenice, Sloučín, Strašice, Škůdra, Štěchovice, Tažovice, Tažovická Lhota a Zvotoky, a samoty Lipnice u Štěchovic a Nové Dvory u Kladrub. V letech 1674 - 1691 byli voleničtí faráři současně faráři v Kraselově (na fotografii níže je budova kraselovské fary).
Dnes již na volenickém děkanství zdejší duchovní správce nesídlí, neboť celá volenická farnost je z důvodu nedostatku kněží spolu s farnostmi kraselovskou a střelskohoštickou spravována administrátorem farnosti katovické. Vesnice, patřící do zmíněných farností, jsou ve výčtu níže:
Farnost katovická:
Katovice, Krty - Hradec, Mnichov, Nový Dražejov, Starý Dražejov, Střela a VirtFarnost kraselovská:
Hodějov, Kraselov, Lhota u sv. Anny, Makarov, Milčice, Mladotice, Smiradice, Škrobočov, Švejcarova Lhota a ZahorčiceFarnost střelskohoštická:
Dolní Poříčí, Horní Poříčí, Kozlov, Sedlo, Střelské Hoštice, Střelskohoštická Lhota a Svaté PolePísemně doložení voleničtí faráři
Písemně doložení voleničtí kaplani
Za obětavou pomoc při vyhledávání volenických duchovních děkuji především Ivaně Slavíkové, matrikářce Úřadu městyse Katovice, a Václavu Kubešovi, vicekancléři a archiváři Biskupství českobudějovického.