vesnice leží na samém jihozápadním okraji bývalého strakonického okresu, na západní hranici Jihočeského kraje, vzdušnou čarou 6 km jižně od Horažďovic. Rozkládá se na ploše 413 hektarů v nadmořské výšce 513 m a její přesné zeměpisné souřadnice jsou 49° 16´ severní šířky a 13° 44´ východní délky. K roku 1880 měla obec - již tehdy pošta i farnost Volenice - 320 obyvatel, k roku 1890 dokonce 361 obyvatel (a 48 domů), avšak k 31. 12. 2002 již jen 102 obyvatel s průměrným věkem 42 let.
Až do 30. listopadu 1928 patřily Kalenice do horažďovického okresu, který měl jako součást strakonického hejtmanství rozlohu 259 km čtverečních, a k uvedenému datu zde žilo téměř 20 tisíc obyvatel.
Jako logo užívá zdejší Obecní úřad na hlavičkovém papíře (a místní Sbor dobrovolných hasičů na dresech) erb šlechtického rodu Kaleniců z Kalenic v úpravě z XV. století. Podle § 5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb. má obec Kalenice od roku 1993 právo užívat vlajku, na níž jsou v obdélníkovém červeném poli dva bílé kůly, které ji dělí na stejně široké třetiny.
Podle hypotézy, uveřejněné na internetových stránkách Studijní a vědecké knihovny v Plzni v rubrice Ptejte se knihovny a odkazující na publikaci V. Matesa Jména tajemství zbavená, malá encyklopedie 250 nejčastějších příjmení (Epocha 2002), by název vesnice mohl být odvozen od keře kaliny, dorůstajícího až do výše 5 m a kvetoucího v květnu a červnu, jemuž staří Slované přisuzovali mnohdy až nadpřirozené schopnosti.
Termín kalenice se rovněž používal pro došky, z důvodu lepší ohnivzdornosti máčené doškáři v řídké hlíně či jílové kaši, dále pro hřebeny slaměných střech nebo v širším smyslu slova pro střechy, kryté hlínou a drnem.
Spolu s dalšími vesnicemi (Hejná, Malé i Velké Hydčice, Kejnice, Nezamyslice a další) jsou Kalenice poprvé zmiňovány v darovací listině ze dne 18. října 1045, adresované knížetem Břetislavem I. Břevnovskému klášteru. Jelikož pergamen o rozměrech 35,5 x 51,3 cm s voskovou pečetí, uložený v Národním archivu v Praze (v majetku Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově) je zřejmě falzifikát ze XIII. století, nelze dnes bezpečně určit, kdy břevnovští benediktini uvedený majetek skutečně získali. Historikové se přiklánějí k názoru, že v uvedené době klášter zřejmě zmíněný majetek opravdu získal, ale protože neměl vlastnické právo doloženo písemně, nechal darovací listinu pořídit teprve dodatečně.
Jelikož studium historie je mou velkou zálibou, snažím se vždy o to, aby údaje byly nejen co nejúplnější, ale především co možná nejpravdivější. Z toho důvodu uvítám jakékoli připomínky, doplňky či opravy uvedených informací.
S díky
MUDr. Pavel Kubíček